Chytráci, kteří vám kecají do kšeftu

Jde jim skutečně o vaše dobro? Co když je odpálkujete, nepřipravíte se o cennou radu? A co když teprve začínáte? Jak poznat, které rady by pro vás mohly být přínosné? Víte, že i ti nejotravnější chytrolínové nám můžou být něčím užiteční?

Čas od času se objeví někdo s takzvanou dobře míněnou radou. Opravdového chytráka, který přijde jenom s jalovýma kecama, většinou poznáme rychle. Ale někdy je situace složitější. Některé tipy se tváří zajímavě. Nebo nám třeba v dobré víře radí někdo z rodiny. A my přemýšlíme, jak reagovat, abychom ho třeba zbytečně neurazili.

V tématu nevyžádaných rad mě vždycky zajímají dvě základní otázky:

• Jak odfiltrovat neužitečné kecy od zajímavých tipů.
• Jak se co nejefektivněji zbavit otravných radílků.

Když jsem začínal podnikat a všechno pro mě bylo nové, vstřebával jsem informace a poznatky jako houba. Když jsem se bavil s někým z branže, kdo tvrdil, že už to dělá dlouho a ledacos zažil, pozorně jsem naslouchal, o čem mluví. V duchu rčení, které říká , že se vyplatí, mít oči a uši otevřené. Věděl jsem, že se budu muset učit za pochodu. A proto mi přišlo vhodné, naslouchat „zkušenějším“.

Postupem času začalo být zřejmé, že (kupodivu) ne všichni přicházejí s radami, které mě opravdu posunou kupředu. Často jsem si kladl otázku, proč mi vlastně chtějí (ústně) pomáhat? Jde jim snad opravdu o to, abych tak nádherně prosperoval? V případě rodiny, která vám přeje, to tak asi opravdu bude. Ale pokud jde třeba o kolegy z branže, tak těm půjde spíše o to, aby bylo o čem povídat a aby se případně udělali trochu zajímaví.

Kdo nám to vlastně radí?

Je velkou výhodou, mít alespoň základní filtr, který nám pomůže, rychle se rozhodnout, kolik pozornosti máme příchozí informaci věnovat. Já se nejčastěji orientuju podle toho, kdo s „horkým tipem“ přichází. Uvedu pár příkladů.

Rady od lidí mimo podnikání: Selským rozumem snadno dojdeme k tomu, že rady od lidí bez praktické zkušenosti s reálným podnikáním pro nás asi moc přínosné být nemůžou. Dokonce můžou být velmi zavádějící. Protože způsob myšlení lidí, kteří se živí podnikáním a například zaměstnanců  je velmi odlišný. A některé postupy můžou být dokonce v protikladu. Takže „podnikatelské rady“ od lidí, kteří sami nepodnikají raději nebrat. Tohle není arogance, ale praktická zkušenost.

Rady od kolegů z branže: Tenhle typ konverzace znám velmi dobře ze světa stánkového prodeje. Když strávíte vedle některých kolegů a kolegyň celý víkend, tak se různým chytristikám prostě nevyhnete. Obzvlášť ošidné to může být při rozhovoru s lidmi, které znáte dlouho a tak si je někdy pustíte k tělu blíž, než byste rádi. Zajímavá výměna zkušeností se může zvrhnout v nepříjemné náhledy do zákulisí vašeho byznysu. Je dobré, stanovit si určitou mez, za kterou už nebudete ochotní v rámci kolegiální konverzace zajít.

Rady od lidí s konkrétní specializací: Některé rady se můžou týkat nějaké části našeho byznysu, která vyžaduje určitou odbornost. Třeba od kvalitního automechanika, nebo ajťáka si rád nechám poradit s údržbou svého auta, nebo počítače. Obojí je důležitou součástí mého byznysu, ale já sám nemám kapacitu na to, abych se těmhle věcem věnoval více do hloubky. Ale třeba do hospodaření se svými financemi si mluvit nenechám. Mám to zkrátka rozdělené a podle toho se rozhoduju, komu věnuju kolik pozornosti.

Rady od lidí, se kterými obchodujeme:  Tady chci hned zkraje upozornit na velkou obezřetnost při jednání s lidmi, kterým máte za něco platit. Když se zeptáte pojišťováka, jestli je dobré, nechat se pojistit, co vám asi řekne? Nic proti pojišťovákům, tohle byl jenom příklad pro ilustraci. Když od někoho kupujeme nějakou službu nebo zboží, ve sto procentech případů nám poradí tak, aby to pro něho bylo výhodné – aby vydělal. Co se ale týká maximálního přínosu a dobré výhodnosti pro nás, tam už statistika tak příznivá bohužel nebývá. Tohle téma by bylo klidně na samostatný článek. Ve stručnosti alespoň zmíním, že čím lepší přehled máte o tom, co potřebujete, tím lépe.

Ti „nejlepší“ nakonec

Extra kategorii tvoří jedinci, kteří zaručeně s ničím kloudným nepřijdou a je v našem zájmu, se jich co nejrychleji zbavit. 🙂 Vždycky někde číhají a čekají na vhodný okamžik. Nejlepším způsobem jak si naběhnout, je začít si stěžovat. Hovor začíná nenápadně zdvořilostníma otázkama a frázema. Mezitím radílek vyčkává, jestli se rozpovídáte více. Pokud ano, zbystří a jakmile projevíte nespokojenost nebo nějakou nejistotu, už je ve hře. Něco nevíte, nedaří se, něco nevyšlo. To je voda na jeho mlýn.

„Hele a neměl bys to lepší takhle? Nebylo by marné, udělat tohle. Proč jste tam nejeli? Určitě by jste neprohloupili.“ Však to znáte. Jde jim čistě o to, aby byli zajímaví a přitáhli na sebe vaši pozornost. Praxí jsem dospěl k trochu drsnému ale praktickému poznatku. Radílkové jsou náš trest za to, že si stěžujeme.

A v tom vlastně spočívá i jejich určitý přínos. Je to pro nás docela dobrá zpětná vazba. Když si ztěžujeme, situaci si zbytečně komplikujeme a radílkové jsou toho součástí. Ideální by určitě bylo, kdybychom těmhle situacím úspěšně předcházeli. To ale vyžaduje docela vysoký stupeň sebekontroly.

Pro většinu z nás bude použitelnější, když to takzvaně zneutralizujeme. Jakmile se přistihneme při tom, že si stěžujeme a (a radílek je v akci ), prostě toho necháme. Čím dříve, tím lépe. Nebudeme to dále přiživovat svojí energií. Změníme téma na něco konstruktivního, nebo hovor ukončíme. Radílkům to vezme vítr z plachet a my pro sebe uděláme to, co je v našem nejlepším zájmu. Chceme přece tvořit a fungovat a ne se utápět ve zlobě, nebo sebelítosti.

Snad vám budou  některé moje vhledy přínosem. Filtrujte a neutralizujte, ať máte více času a energie na zvelebování svých byznysů. Ať se vám daří. 🙂

P.S.: Radílky jsme probrali a v příštím připravovaném článku se ještě mrkneme na vyzvídače (nevinné i cílené náhledy do vašeho Know How).