Běhání podporuje fyzickou i duševní kondici

Běhání kromě toho že buduje fyzickou kondici je i skvělým antidepresivem a odbourávačem nahromaděného stresu. Já si svých šest kilometrů nedávám k snídani, ale před snídaní.

Běhací trénink je důležitou součástí mého životního stylu . Mezi dalšími aktivitami má zcela výjimečnou pozici.

V minulosti pro mně bylo běhání jednou z několika docela oblíbených sportovních aktivit, kterým jsem se věnoval, když byl čas a chuť. Před několika lety ovšem došlo k zásadní změně.

Prožíval jsem zrovna psychicky velmi náročné období, kdy docházelo k velmi nepříjemným zásahům do soukromí a žili jsme v obrovské nejistotě. Valilo se to ze všech stran a já jsem zoufale hledal nějaké záchytné body, o které bych se mohl opřít.

Cítil jsem se být v situaci, kdy se láme chleba. Člověk se buďto pod tíhou okolností zhroutí, nebo jako osobnost obrovsky vyroste. V takovýchto těžkých dobách se projeví to, k čemu má člověk sklony a jak je vnitřně nastavený. Někdo zamíří do hospody, někdo polyká prášky…

Mě to neskutečně táhlo do přírody. Nadýchat se čerstvého kyslíku a vyběhat nahromaděné frustrace. Chodil jsem běhat každý večer. S tím, že i kdyby se dělo cokoli, tu hodinu strávenou v přírodě mi prostě nikdo nevezme. Každý večer mě to doslova tahalo za ruku, abych si obul boty a vyběhl do lesa.

Vracel jsem se mnohem vyrovnanější a v takovém zvláštním rozpoložení. Velmi dobře se pak usínalo. Překvapilo mně, jak si tělo umělo samo říct o to , co mu svědčí a co potřebuje. Jak se dokáže tak úžasně prospěšným způsobem zbavovat nahromaděného svinstva.

Někde v mozku vznikla hluboká rýha a já jsem si vytvořil skvělý doživotní návyk. Dnes chodím běhat třikrát týdně a tahle aktivita je mým oblíbeným rituálem, na který se vždycky těším. Jedna z radostí života.

V této době jsem se taky naučil vážit si a vychutnávat si takové ty zdánlivé maličkosti, které máme každý den k dispozici ať už jsme v jakékoli situaci. Právě tyto zdánlivé maličkosti můžou být těmi záchytnými body, když je člověku nejhůř.

Během svých běhacích tréninků jsem vysledoval i některé paralely s každodenním životem.

Nejdůležitější je, stanovit si směr a zajistit dopředný pohyb.

Tempo a rychlost postupu mají také svůj význam, ale nejsou tím hlavním. Tempo bude vždy proměnlivé v závislosti na momentálních schopnostech, množství energie a dalších okolnostech. Pokud si však určíme směr a postupujeme konzistentně kupředu, do cíle prostě dorazíme.

Další věc, kterou jsem se naučil během tréninků, ale využívám ji i v životě a v podnikání je tato:

Nesrovnávat se s ostatními běžci, ale jet si takzvaně po vlastní ose.

Každý má totiž jiné dispozice, jiné cíle, jinou trasu a jinak rozložené síly. Často sleduji, jak mě ve vysokém tempu předbíhají mnohem výkonnější běžci. A stejně tak já zase předbíhám ty, kteří nestíhají moje tempo. Ale nijak se tím nenechávám ovlivnit. Držím se svojí strategie a síly mám rozložené tak, abych zvládl svoji stanovenou trasu.

Jak vypadá takový běhací trénink v praxi

V zimě většinou běhat nechodím, protože ovzduší v Ostravě je opravdu mizerné. Běhací sezonu obvykle zahájím ke konci března.

Předem už vím, že můj organismus se dostane do základní kondice během zhruba deseti tréninků. Po absolvování deseti tréninkových jednotek jsem schopen bez obtíží uběhnout svoji šesti kilometrovou trasu. Je úžasné, jakou má tělo paměť (nejen svalovou). Trasu nikdy nezkracuji. Vždycky ji uběhnu celou, i po pětiměsíční pauze. Organismus ví, že to zvládne. Naučil se to. Za posledních pět let to běžel více než 300 krát.

Většinou chodím běhat ráno, na lačno. Pokud jdu večer, čtyři hodiny před tréninkem nic nejím, pouze piju čistou vodu (pro kterou chodím přímo do lesní studánky).

První třetina trasy je náročná a docela to bolí, než se člověk rozdýchá a dostatečně rozehřeje. Ale vyplatí se to překonat. Zhruba po dvou kilometrech se trochu protáhnu, dám si lehký strečink. Zbývající čtyři kilometry pak už dávám na jeden zátah.

I přes pravidelný trénink se člověk necítí vždy stejně. Někdy je energie více, jindy se projeví třeba nevyspanost, nebo nahromaděná únava. Mým pravidlem je, uběhnout vždy celou trasu. Podle toho jak  se cítím, však měním tempo. Někdy je to svižná jízda, jindy jenom lehce vyklusávám.  Zhruba v polovině trasy je asi půlkilometrové stoupání. Když jsem opravdu nabitý energií, část tohoto úseku sprintuju. Je to docela adrenalinová záležitost, sprintovat do kopce. Navíc to posiluje srdce. Těm, kteří si už vybudovali základní kondici rozhodně doporučuji.

Stane se, že občas nás přepadne rýma a podobné radosti. Pokud je to lehčí nachlazení, pak běhat jdu. Mám vyzkoušeno, že rýma a nachlazení v počátečním stadiu se tím většinou zažene. Tělo se totiž při běhání intenzivně zbavuje toxinů a věcí, které tam mít nechceme. Pokud už je člověk celkově oslabený, motá se hlava, svaly a kosti bolí, pak je ideální postel a vypotit se.

No a ještě zmíním, že poslední kilometr je nejlepší. Běžec je skvěle rozdýchaný a rozehřátý. Rytmus dýchání a pohybu těla je sladěný. Stoupání máme za sebou. Člověk se cítí jako skvěle fungující mašina a má pocit, že zvládne cokoli. Samozřejmě svou roli hrají i vyplavené endorfiny. 🙂

 Zdraví je základ

Pro mně je tedy základní složkou fyzické kondice to, že chodím běhat. Každý si samozřejmě může najít to své, co mu bude nejlépe vyhovovat a co ho bude bavit. Ať už to bude jakákoli (zdraví prospěšná) aktivita, rozhodně chci zdůraznit důležitost toho, abychom se o svou kondici a zdraví aktivně starali.

Zvláště pak my, kteří děláme sami na sebe a živí nás naše vlastní malé podnikání. Musíme si vytvářet svá vlastní řešení a postupy, jak se zajistit třeba právě pro případ pracovní neschopnosti. Nic však není lepší, než být zdravý a aktivní. Zdraví je základní kvalitou života, bez které se neobejdeme.

Na závěr  těm, kteří už běhají i těm, kteří chtějí s běhacím tréninkem začít  přeji, ať si skvěle užívají své kilometry.